• Informační portál pro Brno a okolí - kultura, finance, sport, obchod.

  • Jednička mezi portály pro Brno a okolí. Jsme s Vámi již 10 let.

  • Úplný kulturní přehled - u nás najdete vše, čím Brno žije!

čtvrtek 17.10.2019, Hedvika
zpět na úvodní stranu

Kultura, Brno - Divadla

tento týden  | přístí týden  | všechny akce
 

Městské divadlo Brno - Činoherní scéna

Lidická 16, tel./fax: 533 316 347, začátky v 19:30, pokud není uvedeno jinak

23.10., 18:00

Jméno


Vincent je čtyřicátník v nejlepší formě, úspěšný, a tedy i šťastný makléř s nemovitostmi; šťastný o to víc, že očekává narození prvního potomka. Zrovna se dostavil na opulentní večeři, kterou ve svém bytě pořádá jeho mladší sestra Elisabeth a jeho švagr Pierre, profesor literatury. Malou rodinnou sešlost doplňuje Vincentův kamarád od školky Claude, nyní pozounista symfonického orchestru a jen zdánlivě přiboudlý chlapík, kterého však všichni zúčastnění pokládají bezmála za člena rodiny (a jak se vposled ukáže, ono „bezmála“ není zcela na místě). Ještě se čeká na Annu, Vincentovu těhotnou partnerku, která vždy a všude chodí pozdě. K ukrácení chvíle poslouží radostný bombový útok na Vincenta v podobě otázek stran jeho otcovství. Bližní zejména zajímá, jak se Vincentův prvorozený bude jmenovat. Tak a tak, nebo tak a tak? Tipují, dohadují se, navrhují. Po soustředěném nátlaku Vincent z hecu řekne, že dá svému synovi jméno Adolphe. A jeho odpověď v podobě dobrého, leč poťouchlého šprýmu vyvolá vpravdě melu, chaos, ba hysterickou atmosféru (vždyť jméno Adolf i dnes, ruku na srdce, prvoplánově a tedy předsudečně spojujeme se zrůdnou osobou Hitlera); napětí nezmírní ani příchod těhotné Anny, naopak. Výměna názorů eskaluje, překvapení stíhá překvapení, už nejde o jméno pro dítě: z rodinných skříní vypadávají rozliční kostlivci a praní špinavého prádla doprovázejí zpovědi upřímné, až to bolí. Přátelská slezina se stává noční můrou všech zúčastněných.

Vtipná, krutá, dojemná i chytrá hra o mužích, ženách a jejich vztazích je z rodu rychlopalných konverzaček; stojí na brilantních dialozích a vychází z faktu, že s příbuznými, partnery a přáteli je to jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené. Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière tvoří autorský tandem od roku 1991. Prosadili se především na filmovém poli – jako scenáristé a režiséři. Le Prénom (Jméno) byla jejich první divadelní hra. S halasným úspěchem byla inscenována v Paříži roku 2010; od té doby potěšila diváky v šestnácti dalších zemích. Městské divadlo Brno ji uvede v české premiéře.   

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu získala tato inscenace hned tři ocenění! Alena Antalová získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon, dále převzal režisér Petr Gazdík Cenu studentské poroty a divácké ocenění Komedie diváků 2015!

1.11., 14:00, 19:00

Rent


Muzikál Rent (česky nájemné) měl premiéru v roce 1996 na Broadwayi a zaznamenal fenomenální úspěch. Vedle několika Cen Tony získal i jako jedno z mála děl hudebního divadla prestižní Pulitzerovu cenu. Patří mezi jeden z nejdéle reprízovaných titulů, byl několikrát uveden napříč celým světem a v roce 2005 se dočkal i filmového zpracování. Dílo, které vypráví o tom, že i přes obrovskou sílu a odhodlání jsme pořád jenom smrtelní lidé, získalo punc kultovnosti i díky tomu, že jeho autor Jonathan Larson zemřel krátce před dlouho očekávanou premiérou a nikdy se tak nedočkal zaslouženého ocenění své dlouholeté práce.

Dojímavý, syrový a mnohdy i surový příběh se odehrává v 90. letech minulého století v East Village, v alternativní čtvrti newyorského Manhattanu v době vrcholící epidemie AIDS, ve společnosti lidí stojících většinou ne vlastní vinou na okraji společnosti. Bohémové, začínající umělci, prostitutky, homosexuálové, bezdomovci a narkomani se navzdory nepřízni osudu pokoušejí protlouci životem a i přes všechny překážky, které jim osud staví do cesty, v sobě nacházejí záviděníhodnou sílu a touhu k životu. Muzikál, ač vypráví o neveselých událostech ze života specifické společenské vrstvy, nabízí strhující pohled na lidský úděl, v němž je nakonec i přes všechny obtíže nejdůležitější láska, touha a víra v budoucnost. Podmanivé a nezapomenutelné dílo, které patří do zlatého fondu hudebního divadla a které vzniklo na motivy Pucciniho opery La bohème, uvedeme v režii Stanislava Moši.

2.11.-4.11., 19:00

Rent


Muzikál Rent (česky nájemné) měl premiéru v roce 1996 na Broadwayi a zaznamenal fenomenální úspěch. Vedle několika Cen Tony získal i jako jedno z mála děl hudebního divadla prestižní Pulitzerovu cenu. Patří mezi jeden z nejdéle reprízovaných titulů, byl několikrát uveden napříč celým světem a v roce 2005 se dočkal i filmového zpracování. Dílo, které vypráví o tom, že i přes obrovskou sílu a odhodlání jsme pořád jenom smrtelní lidé, získalo punc kultovnosti i díky tomu, že jeho autor Jonathan Larson zemřel krátce před dlouho očekávanou premiérou a nikdy se tak nedočkal zaslouženého ocenění své dlouholeté práce.

Dojímavý, syrový a mnohdy i surový příběh se odehrává v 90. letech minulého století v East Village, v alternativní čtvrti newyorského Manhattanu v době vrcholící epidemie AIDS, ve společnosti lidí stojících většinou ne vlastní vinou na okraji společnosti. Bohémové, začínající umělci, prostitutky, homosexuálové, bezdomovci a narkomani se navzdory nepřízni osudu pokoušejí protlouci životem a i přes všechny překážky, které jim osud staví do cesty, v sobě nacházejí záviděníhodnou sílu a touhu k životu. Muzikál, ač vypráví o neveselých událostech ze života specifické společenské vrstvy, nabízí strhující pohled na lidský úděl, v němž je nakonec i přes všechny obtíže nejdůležitější láska, touha a víra v budoucnost. Podmanivé a nezapomenutelné dílo, které patří do zlatého fondu hudebního divadla a které vzniklo na motivy Pucciniho opery La bohème, uvedeme v režii Stanislava Moši.

5.11., 18:00

Rent


Muzikál Rent (česky nájemné) měl premiéru v roce 1996 na Broadwayi a zaznamenal fenomenální úspěch. Vedle několika Cen Tony získal i jako jedno z mála děl hudebního divadla prestižní Pulitzerovu cenu. Patří mezi jeden z nejdéle reprízovaných titulů, byl několikrát uveden napříč celým světem a v roce 2005 se dočkal i filmového zpracování. Dílo, které vypráví o tom, že i přes obrovskou sílu a odhodlání jsme pořád jenom smrtelní lidé, získalo punc kultovnosti i díky tomu, že jeho autor Jonathan Larson zemřel krátce před dlouho očekávanou premiérou a nikdy se tak nedočkal zaslouženého ocenění své dlouholeté práce.

Dojímavý, syrový a mnohdy i surový příběh se odehrává v 90. letech minulého století v East Village, v alternativní čtvrti newyorského Manhattanu v době vrcholící epidemie AIDS, ve společnosti lidí stojících většinou ne vlastní vinou na okraji společnosti. Bohémové, začínající umělci, prostitutky, homosexuálové, bezdomovci a narkomani se navzdory nepřízni osudu pokoušejí protlouci životem a i přes všechny překážky, které jim osud staví do cesty, v sobě nacházejí záviděníhodnou sílu a touhu k životu. Muzikál, ač vypráví o neveselých událostech ze života specifické společenské vrstvy, nabízí strhující pohled na lidský úděl, v němž je nakonec i přes všechny obtíže nejdůležitější láska, touha a víra v budoucnost. Podmanivé a nezapomenutelné dílo, které patří do zlatého fondu hudebního divadla a které vzniklo na motivy Pucciniho opery La bohème, uvedeme v režii Stanislava Moši.

7.11.-9.11., 19:00

Rent


Muzikál Rent (česky nájemné) měl premiéru v roce 1996 na Broadwayi a zaznamenal fenomenální úspěch. Vedle několika Cen Tony získal i jako jedno z mála děl hudebního divadla prestižní Pulitzerovu cenu. Patří mezi jeden z nejdéle reprízovaných titulů, byl několikrát uveden napříč celým světem a v roce 2005 se dočkal i filmového zpracování. Dílo, které vypráví o tom, že i přes obrovskou sílu a odhodlání jsme pořád jenom smrtelní lidé, získalo punc kultovnosti i díky tomu, že jeho autor Jonathan Larson zemřel krátce před dlouho očekávanou premiérou a nikdy se tak nedočkal zaslouženého ocenění své dlouholeté práce.

Dojímavý, syrový a mnohdy i surový příběh se odehrává v 90. letech minulého století v East Village, v alternativní čtvrti newyorského Manhattanu v době vrcholící epidemie AIDS, ve společnosti lidí stojících většinou ne vlastní vinou na okraji společnosti. Bohémové, začínající umělci, prostitutky, homosexuálové, bezdomovci a narkomani se navzdory nepřízni osudu pokoušejí protlouci životem a i přes všechny překážky, které jim osud staví do cesty, v sobě nacházejí záviděníhodnou sílu a touhu k životu. Muzikál, ač vypráví o neveselých událostech ze života specifické společenské vrstvy, nabízí strhující pohled na lidský úděl, v němž je nakonec i přes všechny obtíže nejdůležitější láska, touha a víra v budoucnost. Podmanivé a nezapomenutelné dílo, které patří do zlatého fondu hudebního divadla a které vzniklo na motivy Pucciniho opery La bohème, uvedeme v režii Stanislava Moši.

10.11., 18:00

Rent


Muzikál Rent (česky nájemné) měl premiéru v roce 1996 na Broadwayi a zaznamenal fenomenální úspěch. Vedle několika Cen Tony získal i jako jedno z mála děl hudebního divadla prestižní Pulitzerovu cenu. Patří mezi jeden z nejdéle reprízovaných titulů, byl několikrát uveden napříč celým světem a v roce 2005 se dočkal i filmového zpracování. Dílo, které vypráví o tom, že i přes obrovskou sílu a odhodlání jsme pořád jenom smrtelní lidé, získalo punc kultovnosti i díky tomu, že jeho autor Jonathan Larson zemřel krátce před dlouho očekávanou premiérou a nikdy se tak nedočkal zaslouženého ocenění své dlouholeté práce.

Dojímavý, syrový a mnohdy i surový příběh se odehrává v 90. letech minulého století v East Village, v alternativní čtvrti newyorského Manhattanu v době vrcholící epidemie AIDS, ve společnosti lidí stojících většinou ne vlastní vinou na okraji společnosti. Bohémové, začínající umělci, prostitutky, homosexuálové, bezdomovci a narkomani se navzdory nepřízni osudu pokoušejí protlouci životem a i přes všechny překážky, které jim osud staví do cesty, v sobě nacházejí záviděníhodnou sílu a touhu k životu. Muzikál, ač vypráví o neveselých událostech ze života specifické společenské vrstvy, nabízí strhující pohled na lidský úděl, v němž je nakonec i přes všechny obtíže nejdůležitější láska, touha a víra v budoucnost. Podmanivé a nezapomenutelné dílo, které patří do zlatého fondu hudebního divadla a které vzniklo na motivy Pucciniho opery La bohème, uvedeme v režii Stanislava Moši.

11.11.-13.11., 19:00

Zamilovaný Shakespeare


Skvostný film režiséra Johna Maddena Zamilovaný Shakespeare se stal v roce 1998 celosvětovou událostí. Propojil totiž brilantně (není ostatně divu, jeho spoluscenáristou byl vynikající dramatik Tom Stoppard) romantický příběh Williama Shakespeara, zamilovaného do půvabné aristokratky Violy de Lesseps, s převlekovou komedií, v níž se Viola přestrojena za chlapce snaží proniknout do Shakespearovy herecké společnosti, aby vše vyvrcholilo skrze ironický pohled do alžbětinského divadelního zákulisí, v němž se zázrak divadla rodí na poslední chvíli ze zmatku a chaosu.  

Tato bytostně divadelní látka ovšem volala po jevištní adaptaci, které se nakonec s velkým úspěchem (!) ujal renomovaný dramatik a scenárista Lee Hall, (mimo jiné autor filmové i divadelní verze Billyho Elliota). Pouhé tři roky po londýnské divadelní premiéře vám nabízíme jako první divadlo na evropském kontinentu tento – slovy jednoho věhlasného anglického kritika – „milostný dopis divadla sobě samému“, poutavý příběh o tom, jak z původně zamýšlené hry Romeo a Ethel, dcery pirátovy vlivem všemocné lásky nakonec vzniklo drama tisíciletí Romeo a Julie.

15.11.-16.11., 19:00

My Fair Lady


Slavný americký muzikál, který vznikl na motivy známé divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion. Dnes již klasický muzikálový titul, který měl premiéru na Brodwayi v roce 1956 (o rok dříve než slavný Bernsteinův muzikál West Side Story, který je již několik let na repertoáru Městského divadla), vypráví známý příběh květinářky Lízy Doolittlové, která projde proměnou v sebevědomou mladou dámu…

To, že Líza i její otec, popelář Alfréd Doolittle, mluví v originále anglickým dialektem cockney, inspirovalo autora úpravy a režiséra Stanislava Mošu k převedení hry do brněnského prostředí a k použití místního nářečí, brněnského hantecu. Tak se zrodila My Fair Lady s přívlastkem ze Zelňáku, protože postava Lízy se přesunula z původní londýnské tržnice Covent Garden na brněnský Zelný trh. Nejde totiž jen o jazykovou inovaci, ale i o posun do místních reálií. A tak postavy v úvodu nevychází z Královské opery, ale z Reduty, kde nehráli Verdiho Aidu, ale lidovou operetku Na tý louce zelený…

S posunem muzikálu do nám blízké jazykové roviny a také směrem do současnosti, souvisí také změna jmen. V brněnské verzi nenajdeme Lízu Doolittlovou, ale Ďulínkovou, nikoli profesora Higginse, ale Jindřicha Hradského, místo plukovníka Pickeringa plukovníka Špičku a Freddy Eynsford-Hill prošel proměnou na Bedřicha Škodu-Vrchovského. Díky vtipné úpravě a vynikajícím hlavním představitelům (v čele s několika nositelkami cen Thálie) slibuje inscenace, kterou doprovází osmičlenný živý orchestr za řízení Karla Cóna, mimořádný divácký zážitek.

17.11., 14:00, 19:00

My Fair Lady


Slavný americký muzikál, který vznikl na motivy známé divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion. Dnes již klasický muzikálový titul, který měl premiéru na Brodwayi v roce 1956 (o rok dříve než slavný Bernsteinův muzikál West Side Story, který je již několik let na repertoáru Městského divadla), vypráví známý příběh květinářky Lízy Doolittlové, která projde proměnou v sebevědomou mladou dámu…

To, že Líza i její otec, popelář Alfréd Doolittle, mluví v originále anglickým dialektem cockney, inspirovalo autora úpravy a režiséra Stanislava Mošu k převedení hry do brněnského prostředí a k použití místního nářečí, brněnského hantecu. Tak se zrodila My Fair Lady s přívlastkem ze Zelňáku, protože postava Lízy se přesunula z původní londýnské tržnice Covent Garden na brněnský Zelný trh. Nejde totiž jen o jazykovou inovaci, ale i o posun do místních reálií. A tak postavy v úvodu nevychází z Královské opery, ale z Reduty, kde nehráli Verdiho Aidu, ale lidovou operetku Na tý louce zelený…

S posunem muzikálu do nám blízké jazykové roviny a také směrem do současnosti, souvisí také změna jmen. V brněnské verzi nenajdeme Lízu Doolittlovou, ale Ďulínkovou, nikoli profesora Higginse, ale Jindřicha Hradského, místo plukovníka Pickeringa plukovníka Špičku a Freddy Eynsford-Hill prošel proměnou na Bedřicha Škodu-Vrchovského. Díky vtipné úpravě a vynikajícím hlavním představitelům (v čele s několika nositelkami cen Thálie) slibuje inscenace, kterou doprovází osmičlenný živý orchestr za řízení Karla Cóna, mimořádný divácký zážitek.

18.11., 18:00

Čarodějky ze Salemu


Na začátku příběhu stála obyčejná žárlivost odvržené mladé dívky, která se pokusila svést ženatého muže. Na jejím konci přibývá šibenic pro nevinné a teror maskovaný tváří legálního soudu se šíří dál a dál…

Historické drama Arthura Millera, jednoho z největších dramatiků 20. století, se zakládá na skutečných historických událostech. „Čarodějnický“ soudní proces, k němuž došlo v massachusettském Salemu v roce 1692, je jednou z nejtemnějších kapitol amerických dějin. Příběh o tom, jak se z nejprve nevinného nočního dobrodružství mladých dívek postupně stává krutý a nesmyslný hon na čarodějnice, psal Miller jako analogii mccarthismu v Americe 50. let. Hra však i dnes ukazuje svou nadčasovou sílu, neboť davová hysterie, potřeba prosazovat totalitně jedinou „svatou pravdu“ za každou cenu i touha vyřídit si účty s bližním pod zástěrkou boje za spravedlnost bohužel existují ve všech dějinných obdobích i zřízeních.

Millerovo drama je dnes považováno za střed amerického dramatického kánonu a za pětašedesát let od svého vzniku nikdy neopustilo světová jeviště. Roli hrdého Johna Proctora, farmáře, který se neohroženě postaví soudní zvůli, si vyzkoušeli herci jako Daniel Day-Lewis či Liam Neeson. Uvedením Čarodějek ze Salemu vstoupí na jeviště Městského divadla Brno velký, strhující dramatický příběh, pro jehož podání je náš soubor znamenitě připraven.

19.11., 19:00

Čarodějky ze Salemu


Na začátku příběhu stála obyčejná žárlivost odvržené mladé dívky, která se pokusila svést ženatého muže. Na jejím konci přibývá šibenic pro nevinné a teror maskovaný tváří legálního soudu se šíří dál a dál…

Historické drama Arthura Millera, jednoho z největších dramatiků 20. století, se zakládá na skutečných historických událostech. „Čarodějnický“ soudní proces, k němuž došlo v massachusettském Salemu v roce 1692, je jednou z nejtemnějších kapitol amerických dějin. Příběh o tom, jak se z nejprve nevinného nočního dobrodružství mladých dívek postupně stává krutý a nesmyslný hon na čarodějnice, psal Miller jako analogii mccarthismu v Americe 50. let. Hra však i dnes ukazuje svou nadčasovou sílu, neboť davová hysterie, potřeba prosazovat totalitně jedinou „svatou pravdu“ za každou cenu i touha vyřídit si účty s bližním pod zástěrkou boje za spravedlnost bohužel existují ve všech dějinných obdobích i zřízeních.

Millerovo drama je dnes považováno za střed amerického dramatického kánonu a za pětašedesát let od svého vzniku nikdy neopustilo světová jeviště. Roli hrdého Johna Proctora, farmáře, který se neohroženě postaví soudní zvůli, si vyzkoušeli herci jako Daniel Day-Lewis či Liam Neeson. Uvedením Čarodějek ze Salemu vstoupí na jeviště Městského divadla Brno velký, strhující dramatický příběh, pro jehož podání je náš soubor znamenitě připraven.

20.11.-21.11., 19:00

O myších a lidech


Proslulý americký spisovatel napsal v roce 1937 příběh o dvou tulácích, kteří se nechávají na farmách najímat na sezonní práce, na základě vlastních zkušeností. A dal mu hned dvojí podobu: prozaickou a dramatickou. Slaboduchý hromotluk Lennie Small a jeho ochránce George Milton přicházejí pracovat na ranč do Salinaského údolí v Kalifornii. Mají sen, že si za vydělané peníze pořídí vlastní domek s hospodářstvím. Georgeova snaha uchránit Lennieho před zlem okolního světa se však ukáže jako marná. Lennie, který si kvůli mentálnímu postižení není vědom své obrovské síly, rád hladí hebké věci. Tato záliba, jejíž důsledky vyhnaly oba přátele z předchozího působiště, ústí i zde v tragédii, kterou předznamenává silákovo smrtící laskání myší a štěněte. Lennie nechtě zlomí vaz mladé ženě, jež se mu plná obdivu k jeho síle pokouší přiblížit…

Titul Steinbeckovy novely a divadelní hry vedle svého základního významu odkazuje k básni Roberta Burnse Myška: „Nejlepší plány myší a lidí / nejednou pýr jen a plevy sklidí.“ Působivý a silný příběh je osobitým komentářem bezmocnosti lidských iluzí a nejistoty osudu. Sociálně laděný obraz světa s linií individuálního příběhu spojuje postava Lennieho Smalla, jednoho z těch lidí, které „Bůh nedodělal“. Protiklad tělesné síly a duševní slabosti zde zcela naplňuje steinbeckovský kult primitivů chudých duchem, jejichž nezpůsobilost pro život je na tomto světě vyvažována jejich blízkostí k Bohu a přírodě i prazákladními atributy laskavého lidství.   

22.11., 18:00

Osmyčky


Kdo by neznal pojem „osudové osmičky českých dějin“? Osvědčený autorský tým libretistů Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána s hudebním skladatelem Karlem Cónem si v jubilejním roce 2018 – po několika svých kusech inspirovaných historickými událostmi – rozhodl posvítit na českou historii jako celek. Od vstupu Čechů na Říp (který se jistě musel odehrát v nějakém „osmičkovém“ roce) až po nejsoučasnější současnost putujeme s komediantskou skupinou napříč českými dějinami. Osmyčky jsou kabaretně laděná, rozmarná féerie s písněmi, která nasvěcuje české dějiny z nečekaného, hořkého i humorného pohledu. Tématem inscenace ovšem nejsou pouze léta jako 1108, 1278, 1348, 1648, 1848, 1918, 1948, 1968, ale i ty „osmičkové“ roky, v kterých se zdánlivě nestalo nic důležitého (věděli jste, že roku 1888 byl založen Klub českých turistů?). Našimi průvodci historií malého národa budou dva stálí souputníci českého národního osudu, „blaničtí rytíři naruby“, pánové Udavač a Zatykač, kteří – jak se postupně ukáže – stáli v pozadí většiny významných událostí v historii českého národa a neváhají svou pravdu hájit i před božím soudem. 

23.11., 19:00

Osmyčky


Kdo by neznal pojem „osudové osmičky českých dějin“? Osvědčený autorský tým libretistů Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána s hudebním skladatelem Karlem Cónem si v jubilejním roce 2018 – po několika svých kusech inspirovaných historickými událostmi – rozhodl posvítit na českou historii jako celek. Od vstupu Čechů na Říp (který se jistě musel odehrát v nějakém „osmičkovém“ roce) až po nejsoučasnější současnost putujeme s komediantskou skupinou napříč českými dějinami. Osmyčky jsou kabaretně laděná, rozmarná féerie s písněmi, která nasvěcuje české dějiny z nečekaného, hořkého i humorného pohledu. Tématem inscenace ovšem nejsou pouze léta jako 1108, 1278, 1348, 1648, 1848, 1918, 1948, 1968, ale i ty „osmičkové“ roky, v kterých se zdánlivě nestalo nic důležitého (věděli jste, že roku 1888 byl založen Klub českých turistů?). Našimi průvodci historií malého národa budou dva stálí souputníci českého národního osudu, „blaničtí rytíři naruby“, pánové Udavač a Zatykač, kteří – jak se postupně ukáže – stáli v pozadí většiny významných událostí v historii českého národa a neváhají svou pravdu hájit i před božím soudem. 

24.11.-25.11., 19:00

O myších a lidech


Proslulý americký spisovatel napsal v roce 1937 příběh o dvou tulácích, kteří se nechávají na farmách najímat na sezonní práce, na základě vlastních zkušeností. A dal mu hned dvojí podobu: prozaickou a dramatickou. Slaboduchý hromotluk Lennie Small a jeho ochránce George Milton přicházejí pracovat na ranč do Salinaského údolí v Kalifornii. Mají sen, že si za vydělané peníze pořídí vlastní domek s hospodářstvím. Georgeova snaha uchránit Lennieho před zlem okolního světa se však ukáže jako marná. Lennie, který si kvůli mentálnímu postižení není vědom své obrovské síly, rád hladí hebké věci. Tato záliba, jejíž důsledky vyhnaly oba přátele z předchozího působiště, ústí i zde v tragédii, kterou předznamenává silákovo smrtící laskání myší a štěněte. Lennie nechtě zlomí vaz mladé ženě, jež se mu plná obdivu k jeho síle pokouší přiblížit…

Titul Steinbeckovy novely a divadelní hry vedle svého základního významu odkazuje k básni Roberta Burnse Myška: „Nejlepší plány myší a lidí / nejednou pýr jen a plevy sklidí.“ Působivý a silný příběh je osobitým komentářem bezmocnosti lidských iluzí a nejistoty osudu. Sociálně laděný obraz světa s linií individuálního příběhu spojuje postava Lennieho Smalla, jednoho z těch lidí, které „Bůh nedodělal“. Protiklad tělesné síly a duševní slabosti zde zcela naplňuje steinbeckovský kult primitivů chudých duchem, jejichž nezpůsobilost pro život je na tomto světě vyvažována jejich blízkostí k Bohu a přírodě i prazákladními atributy laskavého lidství.   

26.11.-27.11., 19:00

Osmyčky


Kdo by neznal pojem „osudové osmičky českých dějin“? Osvědčený autorský tým libretistů Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána s hudebním skladatelem Karlem Cónem si v jubilejním roce 2018 – po několika svých kusech inspirovaných historickými událostmi – rozhodl posvítit na českou historii jako celek. Od vstupu Čechů na Říp (který se jistě musel odehrát v nějakém „osmičkovém“ roce) až po nejsoučasnější současnost putujeme s komediantskou skupinou napříč českými dějinami. Osmyčky jsou kabaretně laděná, rozmarná féerie s písněmi, která nasvěcuje české dějiny z nečekaného, hořkého i humorného pohledu. Tématem inscenace ovšem nejsou pouze léta jako 1108, 1278, 1348, 1648, 1848, 1918, 1948, 1968, ale i ty „osmičkové“ roky, v kterých se zdánlivě nestalo nic důležitého (věděli jste, že roku 1888 byl založen Klub českých turistů?). Našimi průvodci historií malého národa budou dva stálí souputníci českého národního osudu, „blaničtí rytíři naruby“, pánové Udavač a Zatykač, kteří – jak se postupně ukáže – stáli v pozadí většiny významných událostí v historii českého národa a neváhají svou pravdu hájit i před božím soudem. 

28.11., 18:00

Charleyova teta


Rozpustilá komedie, (a vůbec jedna z nejlépe napsaných komedií v historii divadla), o dvou oxfordských studentech, Charliem a Jackem, kteří se chystají pozvat dívky svého srdce na milostnou schůzku. Tu však s ohledem na svou stydlivost i možné snadnější získání obou dívek hodlají zinscenovat jako setkání s Charlyovou tetou. Zlomyslná náhoda spolu s dluhy, typickým to průvodcem studentských let v každé zemi a době, zaviní, že v roli Charleyovy tety vystoupí poněkud rozmazlený student Babberley.

Řada překvapivých situací a nádherný humor, vycházející z těch nejlepších anglických tradic, jsou spolehlivou zárukou kvalitní divácké zábavy s příjemnými ozvěnami nostalgie. Režie byla svěřena Gustavu Skálovi - (vzpomeňme na jeho – našeho „nesmrtelného“ „Brouka v hlavě“!).

29.11.-30.11., 19:00

Rent


Muzikál Rent (česky nájemné) měl premiéru v roce 1996 na Broadwayi a zaznamenal fenomenální úspěch. Vedle několika Cen Tony získal i jako jedno z mála děl hudebního divadla prestižní Pulitzerovu cenu. Patří mezi jeden z nejdéle reprízovaných titulů, byl několikrát uveden napříč celým světem a v roce 2005 se dočkal i filmového zpracování. Dílo, které vypráví o tom, že i přes obrovskou sílu a odhodlání jsme pořád jenom smrtelní lidé, získalo punc kultovnosti i díky tomu, že jeho autor Jonathan Larson zemřel krátce před dlouho očekávanou premiérou a nikdy se tak nedočkal zaslouženého ocenění své dlouholeté práce.

Dojímavý, syrový a mnohdy i surový příběh se odehrává v 90. letech minulého století v East Village, v alternativní čtvrti newyorského Manhattanu v době vrcholící epidemie AIDS, ve společnosti lidí stojících většinou ne vlastní vinou na okraji společnosti. Bohémové, začínající umělci, prostitutky, homosexuálové, bezdomovci a narkomani se navzdory nepřízni osudu pokoušejí protlouci životem a i přes všechny překážky, které jim osud staví do cesty, v sobě nacházejí záviděníhodnou sílu a touhu k životu. Muzikál, ač vypráví o neveselých událostech ze života specifické společenské vrstvy, nabízí strhující pohled na lidský úděl, v němž je nakonec i přes všechny obtíže nejdůležitější láska, touha a víra v budoucnost. Podmanivé a nezapomenutelné dílo, které patří do zlatého fondu hudebního divadla a které vzniklo na motivy Pucciniho opery La bohème, uvedeme v režii Stanislava Moši.

1.12.-2.12., 19:00

Rent


Muzikál Rent (česky nájemné) měl premiéru v roce 1996 na Broadwayi a zaznamenal fenomenální úspěch. Vedle několika Cen Tony získal i jako jedno z mála děl hudebního divadla prestižní Pulitzerovu cenu. Patří mezi jeden z nejdéle reprízovaných titulů, byl několikrát uveden napříč celým světem a v roce 2005 se dočkal i filmového zpracování. Dílo, které vypráví o tom, že i přes obrovskou sílu a odhodlání jsme pořád jenom smrtelní lidé, získalo punc kultovnosti i díky tomu, že jeho autor Jonathan Larson zemřel krátce před dlouho očekávanou premiérou a nikdy se tak nedočkal zaslouženého ocenění své dlouholeté práce.

Dojímavý, syrový a mnohdy i surový příběh se odehrává v 90. letech minulého století v East Village, v alternativní čtvrti newyorského Manhattanu v době vrcholící epidemie AIDS, ve společnosti lidí stojících většinou ne vlastní vinou na okraji společnosti. Bohémové, začínající umělci, prostitutky, homosexuálové, bezdomovci a narkomani se navzdory nepřízni osudu pokoušejí protlouci životem a i přes všechny překážky, které jim osud staví do cesty, v sobě nacházejí záviděníhodnou sílu a touhu k životu. Muzikál, ač vypráví o neveselých událostech ze života specifické společenské vrstvy, nabízí strhující pohled na lidský úděl, v němž je nakonec i přes všechny obtíže nejdůležitější láska, touha a víra v budoucnost. Podmanivé a nezapomenutelné dílo, které patří do zlatého fondu hudebního divadla a které vzniklo na motivy Pucciniho opery La bohème, uvedeme v režii Stanislava Moši.

3.12.-4.12., 19:00

Vrabčák a Anděl


Edith Piaf a Marlene Dietrich. Dvě velká jména světového šoubyznysu. První si svět podmanila svým zpěvem, dojemným životním příběhem a nenápadným zjevem, druhá okouzlovala svou krásou, elegancí, uhrančivým pohledem a byla jednou z prvních evropských, respektive německých hereček, která se dokázala prosadit v Hollywoodu. První celý život touží po opravdové velké lásce a novému citu vždy maximálně propadá, ta druhá střídá muže (a snad i ženy) jako kabáty a nezastírá svůj cynický pohled na romantiku. První umírá vysílením v sedmačtyřiceti letech, celá Francie pro ni truchlí, druhá se dožívá úctyhodných jednadevadesáti let, ale rodné Německo ji považuje za zrádce. Jsou natolik rozdílné, ale přitom dokážou najít společný rytmus, společná témata a dokonce i společnou lásku.

Hudební drama, pohrávající si s osudy, milostným příběhem a historií přátelství těchto nezapomenutelných žen podle námětu Davida Winterberga, mělo premiéru v roce 2014 ve vídeňském Burgtheatru, kde se setkalo s odzbrojujícím úspěchem. Není divu, vždyť v průběhu inscenace zazní (samozřejmě naživo, v podání hereček) téměř dvě desítky nesmrtelných písní obou protagonistek! Naše divadlo uvedlo tuto inscenaci v české premiéře 7. listopadu 2015 na Činoherní scéně v režijní koncepci Stanislava Moši, pod hudebním vedením Karla Cóna a v režii Igora Ondříčka.

3.12., 19:00

Jméno


Vincent je čtyřicátník v nejlepší formě, úspěšný, a tedy i šťastný makléř s nemovitostmi; šťastný o to víc, že očekává narození prvního potomka. Zrovna se dostavil na opulentní večeři, kterou ve svém bytě pořádá jeho mladší sestra Elisabeth a jeho švagr Pierre, profesor literatury. Malou rodinnou sešlost doplňuje Vincentův kamarád od školky Claude, nyní pozounista symfonického orchestru a jen zdánlivě přiboudlý chlapík, kterého však všichni zúčastnění pokládají bezmála za člena rodiny (a jak se vposled ukáže, ono „bezmála“ není zcela na místě). Ještě se čeká na Annu, Vincentovu těhotnou partnerku, která vždy a všude chodí pozdě. K ukrácení chvíle poslouží radostný bombový útok na Vincenta v podobě otázek stran jeho otcovství. Bližní zejména zajímá, jak se Vincentův prvorozený bude jmenovat. Tak a tak, nebo tak a tak? Tipují, dohadují se, navrhují. Po soustředěném nátlaku Vincent z hecu řekne, že dá svému synovi jméno Adolphe. A jeho odpověď v podobě dobrého, leč poťouchlého šprýmu vyvolá vpravdě melu, chaos, ba hysterickou atmosféru (vždyť jméno Adolf i dnes, ruku na srdce, prvoplánově a tedy předsudečně spojujeme se zrůdnou osobou Hitlera); napětí nezmírní ani příchod těhotné Anny, naopak. Výměna názorů eskaluje, překvapení stíhá překvapení, už nejde o jméno pro dítě: z rodinných skříní vypadávají rozliční kostlivci a praní špinavého prádla doprovázejí zpovědi upřímné, až to bolí. Přátelská slezina se stává noční můrou všech zúčastněných.

Vtipná, krutá, dojemná i chytrá hra o mužích, ženách a jejich vztazích je z rodu rychlopalných konverzaček; stojí na brilantních dialozích a vychází z faktu, že s příbuznými, partnery a přáteli je to jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené. Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière tvoří autorský tandem od roku 1991. Prosadili se především na filmovém poli – jako scenáristé a režiséři. Le Prénom (Jméno) byla jejich první divadelní hra. S halasným úspěchem byla inscenována v Paříži roku 2010; od té doby potěšila diváky v šestnácti dalších zemích. Městské divadlo Brno ji uvede v české premiéře.   

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu získala tato inscenace hned tři ocenění! Alena Antalová získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon, dále převzal režisér Petr Gazdík Cenu studentské poroty a divácké ocenění Komedie diváků 2015!

3.12., 19:00

Jméno


Vincent je čtyřicátník v nejlepší formě, úspěšný, a tedy i šťastný makléř s nemovitostmi; šťastný o to víc, že očekává narození prvního potomka. Zrovna se dostavil na opulentní večeři, kterou ve svém bytě pořádá jeho mladší sestra Elisabeth a jeho švagr Pierre, profesor literatury. Malou rodinnou sešlost doplňuje Vincentův kamarád od školky Claude, nyní pozounista symfonického orchestru a jen zdánlivě přiboudlý chlapík, kterého však všichni zúčastnění pokládají bezmála za člena rodiny (a jak se vposled ukáže, ono „bezmála“ není zcela na místě). Ještě se čeká na Annu, Vincentovu těhotnou partnerku, která vždy a všude chodí pozdě. K ukrácení chvíle poslouží radostný bombový útok na Vincenta v podobě otázek stran jeho otcovství. Bližní zejména zajímá, jak se Vincentův prvorozený bude jmenovat. Tak a tak, nebo tak a tak? Tipují, dohadují se, navrhují. Po soustředěném nátlaku Vincent z hecu řekne, že dá svému synovi jméno Adolphe. A jeho odpověď v podobě dobrého, leč poťouchlého šprýmu vyvolá vpravdě melu, chaos, ba hysterickou atmosféru (vždyť jméno Adolf i dnes, ruku na srdce, prvoplánově a tedy předsudečně spojujeme se zrůdnou osobou Hitlera); napětí nezmírní ani příchod těhotné Anny, naopak. Výměna názorů eskaluje, překvapení stíhá překvapení, už nejde o jméno pro dítě: z rodinných skříní vypadávají rozliční kostlivci a praní špinavého prádla doprovázejí zpovědi upřímné, až to bolí. Přátelská slezina se stává noční můrou všech zúčastněných.

4.12., 18:00

Jméno


Vincent je čtyřicátník v nejlepší formě, úspěšný, a tedy i šťastný makléř s nemovitostmi; šťastný o to víc, že očekává narození prvního potomka. Zrovna se dostavil na opulentní večeři, kterou ve svém bytě pořádá jeho mladší sestra Elisabeth a jeho švagr Pierre, profesor literatury. Malou rodinnou sešlost doplňuje Vincentův kamarád od školky Claude, nyní pozounista symfonického orchestru a jen zdánlivě přiboudlý chlapík, kterého však všichni zúčastnění pokládají bezmála za člena rodiny (a jak se vposled ukáže, ono „bezmála“ není zcela na místě). Ještě se čeká na Annu, Vincentovu těhotnou partnerku, která vždy a všude chodí pozdě. K ukrácení chvíle poslouží radostný bombový útok na Vincenta v podobě otázek stran jeho otcovství. Bližní zejména zajímá, jak se Vincentův prvorozený bude jmenovat. Tak a tak, nebo tak a tak? Tipují, dohadují se, navrhují. Po soustředěném nátlaku Vincent z hecu řekne, že dá svému synovi jméno Adolphe. A jeho odpověď v podobě dobrého, leč poťouchlého šprýmu vyvolá vpravdě melu, chaos, ba hysterickou atmosféru (vždyť jméno Adolf i dnes, ruku na srdce, prvoplánově a tedy předsudečně spojujeme se zrůdnou osobou Hitlera); napětí nezmírní ani příchod těhotné Anny, naopak. Výměna názorů eskaluje, překvapení stíhá překvapení, už nejde o jméno pro dítě: z rodinných skříní vypadávají rozliční kostlivci a praní špinavého prádla doprovázejí zpovědi upřímné, až to bolí. Přátelská slezina se stává noční můrou všech zúčastněných.

4.12., 18:00

Jméno


Vincent je čtyřicátník v nejlepší formě, úspěšný, a tedy i šťastný makléř s nemovitostmi; šťastný o to víc, že očekává narození prvního potomka. Zrovna se dostavil na opulentní večeři, kterou ve svém bytě pořádá jeho mladší sestra Elisabeth a jeho švagr Pierre, profesor literatury. Malou rodinnou sešlost doplňuje Vincentův kamarád od školky Claude, nyní pozounista symfonického orchestru a jen zdánlivě přiboudlý chlapík, kterého však všichni zúčastnění pokládají bezmála za člena rodiny (a jak se vposled ukáže, ono „bezmála“ není zcela na místě). Ještě se čeká na Annu, Vincentovu těhotnou partnerku, která vždy a všude chodí pozdě. K ukrácení chvíle poslouží radostný bombový útok na Vincenta v podobě otázek stran jeho otcovství. Bližní zejména zajímá, jak se Vincentův prvorozený bude jmenovat. Tak a tak, nebo tak a tak? Tipují, dohadují se, navrhují. Po soustředěném nátlaku Vincent z hecu řekne, že dá svému synovi jméno Adolphe. A jeho odpověď v podobě dobrého, leč poťouchlého šprýmu vyvolá vpravdě melu, chaos, ba hysterickou atmosféru (vždyť jméno Adolf i dnes, ruku na srdce, prvoplánově a tedy předsudečně spojujeme se zrůdnou osobou Hitlera); napětí nezmírní ani příchod těhotné Anny, naopak. Výměna názorů eskaluje, překvapení stíhá překvapení, už nejde o jméno pro dítě: z rodinných skříní vypadávají rozliční kostlivci a praní špinavého prádla doprovázejí zpovědi upřímné, až to bolí. Přátelská slezina se stává noční můrou všech zúčastněných.

Vtipná, krutá, dojemná i chytrá hra o mužích, ženách a jejich vztazích je z rodu rychlopalných konverzaček; stojí na brilantních dialozích a vychází z faktu, že s příbuznými, partnery a přáteli je to jako s knihami: mít je doma ještě neznamená mít je přečtené. Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière tvoří autorský tandem od roku 1991. Prosadili se především na filmovém poli – jako scenáristé a režiséři. Le Prénom (Jméno) byla jejich první divadelní hra. S halasným úspěchem byla inscenována v Paříži roku 2010; od té doby potěšila diváky v šestnácti dalších zemích. Městské divadlo Brno ji uvede v české premiéře.   

Na pardubickém GRAND Festivalu smíchu získala tato inscenace hned tři ocenění! Alena Antalová získala Cenu za nejlepší ženský herecký výkon, dále převzal režisér Petr Gazdík Cenu studentské poroty a divácké ocenění Komedie diváků 2015!

5.12., 19:00

Lakomec


Jedno z nejslavnějších děl předního dramatika francouzského klasicismu baví již bezmála tři a půl století divadelní obecenstvo tím, jak bravurním způsobem předvádí, co všechno může přivodit chorobná posedlost penězi či náruživá závislost na mamonu. Velký mistr komických charakterů podává barvitý obraz nekonečných způsobů manipulace, klamu a přetvářky v nejintimnějším prostředí rodiny. Když jde o peníze, neplatí žádná pravidla slušnosti či úcty dětí k rodičům a rodičů k dětem.

Ovdovělý lichvář Harpagon zasvětil život hamižnosti. Lakota je u něho vášeň, kterou omezuje své děti – syna Kleanta a dceru Elišku, o služebnictvu ani nemluvě. Umí peníze hromadit tvrdou lichvou i sebeodříkáním. Jeho děti sice nic neumějí, ale chtějí život žít a užívat, pokud možno s nataženou dlaní. Harpagonova posedlost zlatem v nich vzbuzuje nenávist a posměch – emoce o to silnější, o co více ve jménu chamtivosti otec manipuluje s jejich osudy: Elišku míní provdat za stárnoucího boháče, třebaže dcera miluje mladého Valéra, a Kleanta oženit s bohatou vdovou, bez ohledu na to, že syn je zamilován do mladičké Mariany ze sousedství. Na sňatek s Marianou totiž pomýšlí on sám. V tomto rodinném propletenci odhaluje Molière důsledky Harpagonovy vášně po zlatu. Děti jsou se svými spojenci nuceny vzít věci do vlastních rukou, doběhnout lakomého otce a uštědřit mu ráznou lekci. Jejich prostředky (pokrytectví, pochlebnictví, neupřímnost, lstivost, bezohlednost a vposled i krádež) si však v obludnosti nic nezadají s obludností Harpagonova egocentrismu.

Harpagon je zajisté kvintesence hamouna: lichvaří, šmelí, vyhrožuje, kalkuluje, ale nekrade a najmě hraje s otevřenými kartami. A to se o jeho protivnících říct nedá. V líčení mravů vystupuje Molière jako moralista, ale jako moralista, který nemoralizuje; zůstává komediografem poučeným komedií dellʼarte a starofrancouzskou fraškou. Lakomec je tak výpovědí o stavu lidského ducha a současně nabízí skvělou zábavu. Inscenace Lakomce s Boleslavem Polívkou v roli Harpagona a v režii Stanislava Moši je pak více než příslibem mimořádné divadelní události.

6.12., 19:00

Splašené nůžky


Hra německy píšícího autora Paula Pörtnera pochází z 60. let a je oblíbeným kusem řady divadelních scén. Její původní provedení se v Bostonu hrálo přes dvacet let. Jedná se o originální šílenou detektivní komedii, která umožňuje divákům zasahovat do děje a rozhodovat o dalším průběhu příběhu. Hra dokonale mísí napětí a zábavu a nabízí divákovi neopakovatelný zážitek, neboť publikum se stává přímým svědkem vraždy, o níž musí následně vypovídat a nakonec i usvědčit vraha. Děj se odehrává v kadeřnickém salónu „Splašené nůžky“, kam za poněkud osobitým personálem přicházejí náhodní i stálí zákazníci, aby se nechali ostříhat ale zároveň i pobavit. Atmosféra se mění, když piano v prvním patře přestane hrát a je spáchán zločin… 

13.12., 19:00

Klapzubova jedenáctka


„Byl jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba, a ten měl jedenáct synů. Ve své chudobě nevěděl, co s nimi, a tak z nich udělal fotbalové mužstvo.“ Těmito slovy otevřel Eduard Bass roku 1922 své vyprávění o jednom nebývale úspěšném rodinném týmu, které se od té doby dočkalo mnoha vydání, verzí divadelních i filmových a stalo se nespornou českou literární klasikou. Bass ve svém příběhu o týmu, který vítězí nejen svou umnou fotbalovou hrou, ale především soudržností, kamarádstvím a smyslem pro fair-play, napsal vlastně moderní pohádku o statečných chlapcích z malé vesnice, kteří se nezaleknou nástrah velkého světa. Při vší laskavé i potutelné nadsázce zároveň vystavěl pomník nehynoucí české lásce ke hře zvané fotbal. A stejně jako chlapci Klapzubovi se z Dolních Bukviček stali obdivovanými mistry světa, tak si téměř sto let stará útlá knížka získává další a další generace čtenářů.

Pro autorské trio Slovák–Šotkovský–Štěpán je tato látka přitažlivou výzvou k vytvoření svižné hudební komedie pro nejširší publikum, rodinné zábavy vrcholné úrovně podobně jako se to stalo v případě jejich inscenace Bítls. Příběh z doby, kdy se kopaná ještě nehrávala kvůli závratným honorářům, ale především pro radost ze hry samotné, vám naše divadlo přinese v rytmu swingu a pod režijní taktovkou (či píšťalkou) Stanislava Slováka (který je ostatně sám úspěšným fotbalovým trenérem).

14.12., 14:00, 19:00

Klapzubova jedenáctka


„Byl jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba, a ten měl jedenáct synů. Ve své chudobě nevěděl, co s nimi, a tak z nich udělal fotbalové mužstvo.“ Těmito slovy otevřel Eduard Bass roku 1922 své vyprávění o jednom nebývale úspěšném rodinném týmu, které se od té doby dočkalo mnoha vydání, verzí divadelních i filmových a stalo se nespornou českou literární klasikou. Bass ve svém příběhu o týmu, který vítězí nejen svou umnou fotbalovou hrou, ale především soudržností, kamarádstvím a smyslem pro fair-play, napsal vlastně moderní pohádku o statečných chlapcích z malé vesnice, kteří se nezaleknou nástrah velkého světa. Při vší laskavé i potutelné nadsázce zároveň vystavěl pomník nehynoucí české lásce ke hře zvané fotbal. A stejně jako chlapci Klapzubovi se z Dolních Bukviček stali obdivovanými mistry světa, tak si téměř sto let stará útlá knížka získává další a další generace čtenářů.

Pro autorské trio Slovák–Šotkovský–Štěpán je tato látka přitažlivou výzvou k vytvoření svižné hudební komedie pro nejširší publikum, rodinné zábavy vrcholné úrovně podobně jako se to stalo v případě jejich inscenace Bítls. Příběh z doby, kdy se kopaná ještě nehrávala kvůli závratným honorářům, ale především pro radost ze hry samotné, vám naše divadlo přinese v rytmu swingu a pod režijní taktovkou (či píšťalkou) Stanislava Slováka (který je ostatně sám úspěšným fotbalovým trenérem).

15.12.-16.12., 19:00

Klapzubova jedenáctka


„Byl jednou jeden chudý chalupník, jmenoval se Klapzuba, a ten měl jedenáct synů. Ve své chudobě nevěděl, co s nimi, a tak z nich udělal fotbalové mužstvo.“ Těmito slovy otevřel Eduard Bass roku 1922 své vyprávění o jednom nebývale úspěšném rodinném týmu, které se od té doby dočkalo mnoha vydání, verzí divadelních i filmových a stalo se nespornou českou literární klasikou. Bass ve svém příběhu o týmu, který vítězí nejen svou umnou fotbalovou hrou, ale především soudržností, kamarádstvím a smyslem pro fair-play, napsal vlastně moderní pohádku o statečných chlapcích z malé vesnice, kteří se nezaleknou nástrah velkého světa. Při vší laskavé i potutelné nadsázce zároveň vystavěl pomník nehynoucí české lásce ke hře zvané fotbal. A stejně jako chlapci Klapzubovi se z Dolních Bukviček stali obdivovanými mistry světa, tak si téměř sto let stará útlá knížka získává další a další generace čtenářů.

Pro autorské trio Slovák–Šotkovský–Štěpán je tato látka přitažlivou výzvou k vytvoření svižné hudební komedie pro nejširší publikum, rodinné zábavy vrcholné úrovně podobně jako se to stalo v případě jejich inscenace Bítls. Příběh z doby, kdy se kopaná ještě nehrávala kvůli závratným honorářům, ale především pro radost ze hry samotné, vám naše divadlo přinese v rytmu swingu a pod režijní taktovkou (či píšťalkou) Stanislava Slováka (který je ostatně sám úspěšným fotbalovým trenérem).

17.12., 19:00

My Fair Lady


Slavný americký muzikál, který vznikl na motivy známé divadelní hry G. B. Shawa Pygmalion. Dnes již klasický muzikálový titul, který měl premiéru na Brodwayi v roce 1956 (o rok dříve než slavný Bernsteinův muzikál West Side Story, který je již několik let na repertoáru Městského divadla), vypráví známý příběh květinářky Lízy Doolittlové, která projde proměnou v sebevědomou mladou dámu…

To, že Líza i její otec, popelář Alfréd Doolittle, mluví v originále anglickým dialektem cockney, inspirovalo autora úpravy a režiséra Stanislava Mošu k převedení hry do brněnského prostředí a k použití místního nářečí, brněnského hantecu. Tak se zrodila My Fair Lady s přívlastkem ze Zelňáku, protože postava Lízy se přesunula z původní londýnské tržnice Covent Garden na brněnský Zelný trh. Nejde totiž jen o jazykovou inovaci, ale i o posun do místních reálií. A tak postavy v úvodu nevychází z Královské opery, ale z Reduty, kde nehráli Verdiho Aidu, ale lidovou operetku Na tý louce zelený…

S posunem muzikálu do nám blízké jazykové roviny a také směrem do současnosti, souvisí také změna jmen. V brněnské verzi nenajdeme Lízu Doolittlovou, ale Ďulínkovou, nikoli profesora Higginse, ale Jindřicha Hradského, místo plukovníka Pickeringa plukovníka Špičku a Freddy Eynsford-Hill prošel proměnou na Bedřicha Škodu-Vrchovského. Díky vtipné úpravě a vynikajícím hlavním představitelům (v čele s několika nositelkami cen Thálie) slibuje inscenace, kterou doprovází osmičlenný živý orchestr za řízení Karla Cóna, mimořádný divácký zážitek.

předchozí 1 2 následující 


 

Kultura, Brno



Víte o kulturní akci, která zde není?

 
Jméno:

 

Zprávy z kultury

Zdroj: Brněnský deník - Kultura

Manželé Heřmánkovi: Ve druháku mezi námi přeskočila jiskra

Karel Heřmánek a jeho manželka Nikol Heřmánková-Kouklová při fotografování pro Deník 6. září v Praze.Nikol Heřmánková Kouklová a Karel Heřmánek mladší jsou manželé, kolegové z divadla a majitelé psa. Znají se už od studií na DAMU a na jednom jevišti spolu stáli mnohokrát. Povídali jsme si třeba o tom, jaké to je, když vás režíruje otec a tchán v jedné osobě, nebo o jejich životě v Americe.

kompletní přehled zpráv z kultury


Katalog firem pro Brno | Regionální zpravodajství | Brno a kultura | Sport v Brně | Počasí v Brně | Slovníky | Mapa Brna | Finance | Důležitá telefonní čísla
Úřady v Brně | Informace pro inzerenty

© AKON Česká republika,s.r.o, 2001 - 2012